PÁR SLOV O ORIENTÁLNÍM TANCI

Počátky orientálního (břišního) tance spadají až do prehistorie lidstva a jsou spojené s náboženskými prvky, kultem plodnosti, oslavou principu ženství a úctou k matce přírodě. Rozhodně nevznikl k potěše mužů. Velkou tradici má zejména v Egyptě, Turecku, Libanonu, Sýrii, Řecku a také v zemích severní Afriky. V každé z nich se tančí trochu jinak a má své zvláštnosti. Liší se hudbou, rychlostí, ale i temperamentem tanečnice.

Mezi arabskými ženami byl tento tanec záležitostí intimní a soukromou a ženy si toto umění předávaly z generace na generaci a tak je tomu i v současnosti. Tento tanec se stal nejen součástí etnicko-náboženských rituálů, ale i součástí venkovského a městského folkloru, a je nezbytnou součástí rodinných oslav jako jsou svatby, narozeniny apod. Podle arabských pravidel nemá břišní tanec obsahovat agresivitu, vyzývavost ani lascívnost.

Neopomenutelný je i vliv orientálního tance na zdraví. Jemnými pohyby pomáhá postupně uvolňovat napětí celého těla, zatuhlé svaly, bolavá záda. Zvyšuje celkovou pohyblivost těla. Zmírňuje menstruační či klimakterické potíže a pomáhá s otěhotněním. Má pozitivní účinky na ženskou psychiku, dodává zdravé sebevědomí.

Orientální  tanec je estetické spojení zdravého pohybu s ženskou krásou. Vyjadřuje pozitivní emoce ženy – lásku, radost a něhu. A to je jistě ten pravý důvod proč si tento druh tance získává oblibu po celém světě i mimo oblast Orientu.